žena

29. listopadu 2010 v 16:13 |  Dívčí věci
Žena je dospělý člověk samičího pohlaví. Slovo žena se používá pro označení pohlaví člověka nebo role ve společnosti. Člověk opačného, tzn. samčího pohlaví je muž. Žena, která porodila dítě, je matka. Dítě samičího pohlaví je dívka, i když tento termín se dnes užívá i pro mladé ženy.
Symbol pro planetu Venuše se zároveň také používá v biologii pro označení samičího a tedy i ženského pohlaví. Je to stylizované znázornění zrcátka bohyně Venuše - kolečko s malým křížem (Unicode: ♀). Symbol reprezentuje také ženskost a ve středověké alchymii označoval také měď. Alchymisté vytvořili tento symbol z kolečka představujícího duši nad křížem znázorňujícím hmotu.
Z pohledu biologie ženské pohlavní orgány zahrnují rozmnožovací systém, kdežto druhotné pohlavní znaky se vyvinuly jen pro přilákání partnera nebo výživu a výchovu dětí. Většina netransexuálních žen má ve 46. chromozomálním páru dva chromozomy X (karyotyp 46,XX), ale zhruba každá tisící má tři (47,XXX ) a jedna z 2 500 jen jeden (45,X).
Jen biologické faktory samotné neurčují, zda osoby jsou považovány, nebo se samy považují za ženy. Některé ženy mohou mít abnormální hormonální a chromozomální odlišnosti a jsou také ženy, které mohou být alespoň během prvního období jejich života bez typických ženských fyziologických znaků. Podívejte se na transsexualita a pohlavní identita.
Ačkoli se rodí méně žen než mužů (poměr je přibližně 1:1,05), žen je v dospělé populaci více (zhruba v poměru 1,04:1). Ženy mají menší úmrtnost, i v děloze, a žijí v průměru o pět let déle. Způsobuje to kombinace několika faktorů:
  • genetické - ženy mají dva stejné pohlavní chromozomy a proto je genetická výbava na nich odolnější
  • sociologické - ve většině zemí se například od ženy neočekává služba v armádě
  • zdravotní - ženy páchají méně sebevražd a méně kouří a pijí alkohol
  • fyziologické - ženský pohlavní hormon estrogen chrání ženy proti onemocněním srdce a oběhového systému; nízká hladina androgenu u žen je též výhodou

V celé populaci připadá 101,3 muže na každou stovku žen (zdroj 2001 World Almanac).
Již po první menstruaci je většina žen schopna otěhotnět a porodit dítě. Věda a odvětví lékařství, které se zabývá ženskými pohlavními orgány, se nazývá gynekologie. Menopauzy obvykle ženy dosáhnou kolem padesátého roku života, kdy jejich vaječníky přestanou produkovat estrogen a již nemohou otěhotnět.

Obecně ženy trápí tytéž nemoci jako muže, i když se vyskytuje několik nemocí, kterými trpí více nebo výhradně ženy a naopak (vlivem odlišné anatomie a fyziologie).

Menstruace je periodicky se opakující krvácení, které nastává u žen v rámci menstruačního cyklu.
Kromě lidí mají menstruační cykly jen velké opice, na rozdíl od estrálního cyklu u většiny druhů savců.

Menstruační krev se dříve nazývala čmýra, poněkud zastaralé je i označení perioda, obvyklé je označení měsíčky či v současnosti nejběžnější menzes, v lidové mluvě pak silně expresivně zabarvený výraz krámy. První menstruace se označuje jako menarche.
Termíny "menstruace" a "menses" pocházejí z latinského mensis (měsíc), které souvisí s řeckým mene (Měsíc) a souvisí s kořeny anglických slov month (měsíc) a moon (Měsíc) - odrážející fakt, že Měsíc též potřebuje asi 28 dní na oběh kolem Země. (Synodický lunární měsíc, perioda mezi 2 novými Měsíci trvá asi 29 a půl dne.) I když menstruační periody některých žen mohou odpovídat lunárnímu cyklu, neexistuje nutné spojení mezi lunárními měsíci a menstruačními periodami: ženy prokazují značnou variabilitu v délce jejich menstruačního cyklu, nicméně za průměrnou hodnotu normálního ovulačního cyklu ženy se obecně považuje 28 dní.

Menstruace je normální částí přirozeného cyklického procesu vyskytujícího se u zdravých žen mezi pubertou a koncem reprodukčního věku. Začátek menstruace nazývaný i menarche se vyskytuje průměrně ve věku 12 let, ale může nastoupit kdykoli mezi 8 a 16 lety. Poslední perioda - menopauza se vyskytuje obvykle ve věku 45 - 55 let. Odchylky od těchto hodnot vyžadují lékařskou prohlídku. Amenorea označuje prodlouženou absenci menses během plodného věku ženy z jiných příčin nežli těhotenství. Např. ženy s velmi nízkým tělesným tukem jako např. sportovkyně nebo anorektičky mohou přestat menstruovat. Přítomnost menstruace nedokazuje, že nastala ovulace a ženy, které nemají ovulaci, mohou mít menstruační cykly. Tyto anovulační cykly mají tendenci nastat méně pravidelně a mají větší variabilitu v délce cyklu.
V průběhu menstruačního cyklu se v sexuálně zralém samičím těle vyvine 1 vajíčko (příležitostně 2 i více, z nichž mohou vzniknout neidentická dvojčata či "vícerčata") a uvoľní se v době ovulace. Výstelka dělohy - endometrium - roste synchronně. Po ovulaci se výstelka změní a je připravena na potenciální uhnízdění oplodněného vajíčka a vznik těhotenství. Pokud nenásleduje oplodnění a těhotenství, děloha se zbaví výstelky a začne nový menstruační cyklus. Proces zbavování se výstelky se nazývá menstruace. Menstruace se navenek projevuje formou menses: základní část endometria (výstelky) a krevní produkty, které vycházejí z těla vaginu. Třebaže se tento krevní výtok obvykle označuje jako krev, složením se od žilní krve liší.
Toto krvácení znamená, že nezačalo těhotenství, třebaže ne jednoznačně, neboť někdy se může v raném stupni těhotenství krvácení vyskytnout. V zásadě však lze říci, že v plodném věku ženy vynechání menstruace indikuje těhotenství.
I když se délka cyklu může měnit, 28 dní se obecně považuje za průměrnou hodnotu normálního ovulačního cyklu ženy. Konvence považuje začátek menstruačního krvácení za začátek cyklu, proto první den krvácení se nazývá "prvním dnem cyklu". Menstruační cyklus lze rozdělit do 4 fází:
Různé nepříjemné symptomy vyvolané působením účastnících se hormonů a křečemi dělohy mohou předcházet nebo provázet menstruaci. Závažnější příznaky mohou zahrnovat značnou menstruační bolest (dysmenorhea), abdominální (břišní) bolest, migrénu, depresi a dráždivost. Některé ženy zažívají syndrom předmenstruačního stresu (PMS nebo premenstruační syndrom) - cyklickou klinickou entitu. Seznam a intenzita prožívaných potíží je individuální. Navíc i u jednotlivých žen se může intenzita symptomů měnit od cyklu k cyklu. Bolestivý průběh menstruace se často upraví po prvním porodu.
Ovulace je odborný lékařský termín označující okamžik, kdy dojde k uvolnění zralého vajíčka[1] z vaječníku.[2] Uvolněné vajíčko začne pomalu sestupovat vejcovodem k děloze pomocí pohybů řasinek výstelky vejcovodu. Pokud se během této cesty setká se spermií, dojde k jejich vzájemnému splynutí a oplodnění vajíčka. Vajíčko po ovulaci zaniká velmi rychle, může být oplodněno pouze v intervalu kratším než 24 hodin.[3] Spermie si však v ženském těle mohou uchovat oplodňovací schopnost i po dobu 3-5 dnů.[4] Součet životnosti spermiíí v těle ženy a životnosti vajíčka se nazývá tzv. plodné období.



Plodné období (syn. plodné dny, angl. "fertile window", "plodné okno") menstruačního cyklu označuje dny, kdy pohlavní styk může vést k početí dítěte.
Biologicky plodné období ("plodné okno") cyklu trvá 6 dnů, zcela výjimečně déle; mimo ně se pravděpodobnost početí blíží nule.[1] Jeho délka je dána součtem životnosti vajíčka (přesněji řečeno doby, kdy si uchovává schopnost být oplodněno) a životnosti spermií (schopnosti oplodnit vajíčko).
Vajíčko po ovulaci zaniká velmi rychle, může být oplodněno pouze v intervalu kratším než 24 hodin.[2] Spermie si však v ženském těle mohou uchovat oplodňovací schopnost i po dobu 3-5 dnů,[1] pokud k tomu mají příznivé prostředí v podobě tzv. plodného (tj. tažného, vodnatého) hlenu děložního čípku.[3] (Otěhotnět lze proto i z pohlavního styku, k němuž došlo 5 dnů před ovulací.) Kvalita hlenu je proto lepším prediktorem početí než načasování pohlavního styku vzhledem k ovulaci.[3] Maximální pravděpodobnost početí při jednom pohlavním styku v plodném období se v závislosti na věku ženy i muže pohybuje přibližně mezi 30-50 %.[4]



Menstruační tabu je rozšířené společenské tabu o menstruaci. Jeho součástí je nazírání na menstruaci jako na něco nečistého a nepříjemného. Toto menstruační stigma se vztahuje i na zmínky o menstruaci jak veřejně (v médiích a reklamě), tak v soukromí (mezi přáteli, v domácnosti a s muži).
Na základě výzkumu L. R. Williamse z roku 1983 se prokázalo, že se téměř všechny dívky domnívají, že by o menstruaci neměly mluvit s chlapci a více než třetina z nich se domnívala, že není vhodné o menstruaci mluvit s otcem.[1]
Různé kultury však mají postoj k menstruaci odlišný.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 liliqa liliqa | Web | 13. listopadu 2011 v 16:42 | Reagovat

:-|

2 Pandora Pandora | E-mail | Web | 28. prosince 2013 v 11:15 | Reagovat

:-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama