Červen 2014

Velikonoční ostrov

22. června 2014 v 14:51 | kovarka |  Mix článků
Velikonoční ostrov má s velikonocemi společného jen to že pro Evropany tuto pevninu objevil na velikonoční neděli 5. dubna roku 1722 holandský admirál Jacob Roggeveer. A příchod Evropanů byl de facto koncem polynéské kultury.

Je to jeden z nejizolovanějších kousků pevniny naší planety. Od jihoamerického kontinentu je vzdálen asi 3700 km a od nejbližšího obydleného ostrova jej dělí téměř 2000 km. S málokterým koutem světa je spjato tolik záhad jako s Velikonočním ostrovem.

Velikonoční ostrov v Tichém oceánu se může pyšnit mnoha přídomky. Jde o nejodlehlejší obydlený, nejtajemnější a dost možná i o nejkrásnější ostrov světa, který každoročně láká tisíce turistů. Ti se s pohledem upřeným na tajemné sochy moai pokouší rozluštit záhadu jejich vzniku. Zatím se to ale nikomu nepodařilo a kamenné obličeje za tajemným úsměvem stále schovávají jedno z posledních tajemství dnešního světa.

Skupinky moai, stojící na kamenných plošinách zvaných ahu, se nacházejí na mnoha místech kolem ostrova. Mnohé sochy jsou bohužel pobořeny, ať už v důsledku času a klimatických podmínek nebo díky jejich úmyslnému boření obyvateli při kmenových válkách. Některé leží na zemi, z jiných zbyly již jen ruiny.

Velikonoční ostrovVelikonoční ostrov
Skupina monolitů na pláži Anakeva
Díky sochám moai je ostrov světoznámý. Víme, kde sochy vznikly. V lomu na úpatí kráteru Rano Raraku dokonce ještě jedna nedokončená a od skály ne zcela odtesaná moai leží. Celkem jichRapanujci vztyčili asi 300. Daleko víc jich zůstalo v lomu nebo na cestě na své kamenné plošinyahu, z nichž měly shlížet do vnitrozemí ostrova. Dnes stojící moai byly znovu vztyčeny během 20. století.



Jeden ze tří vrchlů ostrova-Rano Raraku.
Jeden ze tří vrcholů ostrova – Rano Raraku

Osídlení polynéským obyvatelstvem
Ostrov byl osídlen polynéským obyvatelstvem snad již v polovině 1. tisíciletí. Podle ústních legend, zaznamenaných tahitským biskupem Tepano Jaussenem, místem přistání dvou kánoí prvních polynéských osadníků, vedených Hotu Matu'ou, byla pláž Anakena. Veliké kánoe přivezly údajně 300 - 400 lidí z ostrovů Maroe-Orega a Maroe-Tohio. Tito první mořeplavci dovezli na ostrov také prasata, kuřata a rozmanité rostliny a plodiny jako sladké brambory, jamy, taro, banány, cukrovou třtinu, toromiro, ibišek, maute a jiné.




Ve srovnání s jinými tichomořskými ostrovy má Velikonoční ostrov jen malou druhovou rozmanitost rostlin. Nachází se zde jen okolo 30 druhů původních semenných rostlin. Tato druhová chudost je způsobena tím, že ostrov nebyl v geologických dobách nikdy spojen s větší pevninou a podílí se na ní také extrémní odlehlost od jiných území, pokrytých vegetací. Semena rostlin mohla být na ostrov zanesena v době před příchodem člověka jen ptáky, větry či oceánskými proudy.

Před příchodem prvních mořeplavců na ostrově nežili žádní savci. Polynésané přivezli na ostrov domácí chovná zvířata a nechtěně i krysy.

Ze zpěvného ptactva dnes obývá oblast kolem kráterových jezer množství dijuk obecných a vrabců. Dále se na ostrově vyskytuje čimango šedonohý a tinama koroptví. Mořských ptáků se na ostrově vyskytuje okolo 25 druhů, především rackové, buřňáci, faeton červenoocasý a zvláště pak rybák černohřbetý, který v historii ostrova sehrál důležitou kultovní roli.


Nachází se 3 600 km západně od pobřeží Jižní Ameriky a 2 075 km východně od ostrova Pitcairn. Má rozlohu 163 km² a obývá jej 3 791 obyvatel.